Zaniklé spolky

Ochotnický spolek

Na historii tochovických ochotníků vzpomíná pan Václav Řehořovský........

V naší uspěchané době, plné ruchu a shonu, plné nových vynálezů, počítačů a internetu, době naplněné podnikáním, obchodem vysoce kvalitní zábavou, kterou poskytuje televize, film, sport všeho druhu, je třeba se chvíli zastavit, odpočinout si od toho všeho a zamyslet se nad tím, jak žili a bavili se naši občané v nedávné minulosti.
 Naše obec v minulém století, kdy lidé neměli televizi, kino ani mobily, vynikala tím, že zde byly různé spolky, které měly význam jak společenský tak i kulturní. Jedna z hlavních činností bylo ochotnické divadlo. A tato činnost, dle „Pamětní knihy studentů tochovických“ začala takto:
 Bylo to dne 13. června 1886 na Boží hod svatodušní, kdy několik upřímných vlastenců českých sešlo se zátiší parku Tochovického. Slunéčko mile hřálo a zelená travička vábila k odpočinku. Toho využili naši vlastenci a usedli pod jedním javorem, v jehož koruně bzučely včelky. Tato posvátná “hudba“ vlévala se v duše vlastenců a vytvářela posvátnou náladu v chrámu přírody. Jeden z mladých vlastenců, student gymnázia a syn tochovického pana řídícího Jan Drůbek promluvil takto: „ Již o velikonocích jsme se shodli na tom, že budeme hrát divadlo a to hru Františka F. Vamberka – Josef Kajetán Tyl“.
 A tak to v Tochovicích začalo. Jan Drůbek student, byl hlavním organizátorem tohoto dění. Dále se zúčastnili: pan učitel J. Syblík jako režisér, Fr. Hykeš, K. Karas, E. Keller, F. Karas, E. Papež, K. Valenta a A. Řehořovský – všichni studenti gymnazia. A dále slečny: R. Hykešová, Z. Valentová, G. Pečená, E. Vošahlíková, J. Šeková, M. Šťovíčková, J. Čížková, A. Čížková, R. Škráchová a M. Benešová.
 Později přibyli i další zájemci o divadlo: E. Keller, J. Pacovský, K. Ježek, B. Průša, J. Jirsa, J. Šmejkal, E. Angelis, J. Mikš, E. Kubec a další. A pak v následujících letech až do konce 19. století byly sehrány ještě tyto hry: Prodaná láska, Jedenácté přikázání, Maloměstská tradice, Palackého třída 27, All right, Láska z inzerátu a jiné.
 Také byla uspořádána spousta kabaretů a večírků, kde bylo předvedeno hodně scének a dalších výstupů. Hrálo se v hostinci pana Jeníka, který byl na
 „Lušťově“ (dnes u Neumanů).To byly začátky ochotnického divadla v naší obci.
 Éra divadelnictví pokračovala dále i v roce 1945 – po válce, kdy všechna Tochovická mládež se opět pustila s chutí do divadelní činnosti. Prvním činem po osvobození v roce 1945 bylo zorganizování „Staročeských dožínek“, což se uskutečnilo 26. srpna 1945. Hlavními organizátory byli mladí učitelé Vladimír Zelenka a Jiří Červený a my všichni, kteří jsme byli tehdy mladí, jsme se dali s chutí do práce na poli kultury v osvobozené republice.
 Ještě téhož roku, 28. října, bylo sehráno v hostinci „U Nešvarů“ divadelní představení „Moje barva červená a bílá“. 23. prosince téhož roku byla ještě provedena vánoční besídka se zpěvy, koledami a scénkami z „Princezny Pampelišky“ od J. Kvapila

Za rok, 28. října 1946, byla sehrána divadelní hra Pavla Brázdy „Věrni se probouzejí“ také v hostinci „U Nešvarů“.
 Za dva roky na to se již hrálo v novém sále „U Kozlovských“ a byla provedena s úspěchem hra J. Veselého
 „Národ pod křížem“ a pak ještě byla opakována na Vysoké.
 V té době nejvíce hráli samí mladí lidé, kteří po válce byli plni elánu. Byli to J. Basík, M. Špala, H. Mašková, J. Soukup z Hořejan, E. Hubáčková, M. Siblík, A. Vrba, V. Řehořovský, Fr. Hubáček, M. Hajná, O. Kšanda a mnoho jiných.
 O vánocích v roce 1950 jsme sehráli hru J. Kvapila „Princezna Pampeliška“ a pak ještě jsme ji opakovali v sokolovně“Na Dole“. A přibyli další účinkující : D. Hájková, V. Prózr, J. Soukup, Vl. Čtverák, Z. Kníže a další.
 Poté nastala několik let přestávka a ochotnické divadlo znovu ožilo koncem padesátých let minulého století. Velkou zásluhu na obnovení divadla v Tochovicích měla Pavla Prózrová, která nejenže dobře a s chutí hrála, ale také se starala o vše, co s hraním souviselo.
 Začalo to hrou F.F. Vamberka
 „Palackého třída 27“. Režie se ujal J. Čížek, obchodník z Tochovic. A následovaly další hry. Nejslavnější a také nejnákladnější byla Jiráskova „Lucerna“. Tato krásná hra byla snem tochovických ochotníků již dávno. Na jejím uskutečnění se podíleli mladí talentovaní ochotníci – V. Rachová provdaná Hrubá, M. Klouda, K. Havránek, M. Suchopárová a další občané, kteří si také s chutí zahráli – K. Karas, J. Vaník, O. Kliment ...
 Na „Lucernu“ jsme si troufli, až když jsme předtím sehráli již mnoho jiných divadelních kusů. Byly to hry Goldoniho „Neotesanci“,“Brumlla starý bručoun“, Jiráskova „Vojnarka“, Klicperova “Potopa světa“, Tylova „Paličova dcera“.
 V těchto hrách se objevili další účinkující, ochotní s nadšením hrát divadlo –Vl. Suchopár, Sláva Švarc, J. Folta, A. Šimková, E. Puchmajerová a také tehdy ještě děti Marie a Marta Karasovi, Anička Vaníková, Vláďa Vrba a jiní.
 Na přípravě jeviště a stavbě kulis se nejvíce podílel Míla Klouda, jenž také velmi dobře a rád hrál i se svou manželkou Jarkou, roz. Větrovskou.
 Většinu těchto ochotnických divadelních představení jsem režíroval já. Mám na to velmi hezké vzpomínky, které mě provázejí až do stáří. Se všemi účinkujícími jsme byli dobří kamarádi a budu na ně rád vzpomínat až do konce života.