Datum a čas

Dnes je sobota, 25. 3. 2017, 2:46:15

Kalendář

Svátek

Svátek má Marián

Mapa a body zájmu

mapa

Ekolamp

Sběrná nádoba na
OÚ Tochovice

Sběrný box na cartridge a tonery

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Tochovice

Historie / kostel / zámek / z kroniky / obecní znak / ochotnický spolek

Historie

znakKrál Václav II. daroval Tochovice klášteru Ostrovskému a ten je opět pronajal r. 1331 rychtáři Buzkovi a jeho potomkům. Roku 1436 zastaveny bratřím Zmrzlíkům ze Svojšína .k Orlíku. Za krátko dostaly se opět klášteru Ostrovskému. V první polovici 16. století držela ves a tvrz nejspíše právem zákupním vdova po Oldřichu Vranovském z Valdeka, která přechovávala u sebe Malovcovy pomocníky proti Pražanům. Proto r. 1520 od Pražanů byly Tochovice dobyty, tvrz spálena a vdova Vranovská, pak Vilém Bechyně, který pojal dceru její za manželku a jistý Kašpar zajati a popraveni, poněvadž na tvrzi nalezeno množství věcí z loupeží pocházejících. Roku 1532 koupil Tochovice Jan z Vitenče. Týž převzal také zápisné panství příbramské, ale nákladným živobytím byl nejvyšším mincmistrem  zavedl je tak, že musel též Tochovice vydati rukojmím.
 Tochovic se ujal Jiří z Lokšanu a připojil je k Březnici. Při dělení dostaly se Tochovice s dvorem poplužným a devíti vesnicemi Václavovi z Lokšan, jemuž však byly skonfiskovány a r'. 1623 Jeníškovi z Ujezda prodány. Dědic posledního pána Jana Josefa z Ujezda, Vilém Albrecht hrabě z Kolovrat, měl povinnost vnučku svou Marii Annu poděliti třetinou statku; pročež vykázal jí r. 1733 statek Tochovický .Tato prodala je r. 1739 Janu Václavovi Šenovicovi svob pánu z Ungerswertu. Dcera jeho Josefa, manželka Frant. svob. pána z Vernieru, dědila Tochovice. Nějaký čas držel Tochovice Jan Prokop hrabě Hartman a po něm r. 1810 držela je vdova Dorothea vévodkyně Kuronská, která je odkázala dceři své Dorotě, provdané za Talleyranda de Perigoud. Roku 1815 koupila Tochovice Marie Gabriela, manželka Josefa Vratislava z Mitrovic, rozená hraběnka Desfoursová. Sňatkem její dcery Josefiny dostaly se Tochovice Karlu knížeti ze Švarcenberka (1823), jehož rodu dosud náleží.

Kostel Svatého Martina

kostelRoku 1624 přidělen kostel jako filiální k Bubovicům, potom k Březnici r. 1788, načež r. 1837 zřízena v Tochovicích expozitůra, r. 1858 na faru povýšená. Ze starého kostela zbylo presbyterium, k němuž přistavěna nová loď s vysokou věží v letech 1899 až 1904. Gotický portál ponechán. Staré náhrobníky do zdi zasazeny. Nejstarší náleží Benigně Kolovratové (zemř. 1554), sestře Filipiny Velserovny, manželky arcivévody Ferdinanda. Jiný patří Ludmile Kolovratové ze Švamberka ( zemř. 1562), Janu Josefu Šenovicovi a Anně Gabriele Šenovicové. Na věži byly tři zvony. Při kostele je hřbitov rozšířený v roce 1888. U hřbitova je farní budovaFarní kostel sv. Martina zde stával již roku 1331 a roku 1356 byl farním. V 16. století byli zde duchovní. Roku 1612 dosazen byl do Tochovic jakýsi kacířský predikant, o jehož odstranění sami osadníci žádali. Roku 1624 přidělen kostel jako filiální k Bubovicům, potom k Březnici r. 1788, načež r. 1837 zřízena v Tochovicích expozitůra, r. 1858 na faru povýšená. Ze starého kostela zbylo presbyterium, k němuž přistavěna nová loď s vysokou věží v letech 1899 až 1904. Gotický portál ponechán. Staré náhrobníky do zdi zasazeny. Nejstarší náleží Benigně Kolovratové (zemř. 1554), sestře Filipiny Velserovny, manželky arcivévody Ferdinanda. Jiný patří Ludmile Kolovratové ze Švamberka ( zemř. 1562), Janu Josefu Šenovicovi a Anně Gabriele Šenovicové. Na věži byli tři zvony. Při kostele je hřbitov rozšířený v roce 1888. U hřbitova je farní budova

Zámek a zámecký park

zámekEmpírový zámek, vystavěný nejspíš na místě bývalé tvrze na počátku 19. století patrně za Doroty Tallezrand-Périgordové, je dvoukřídlá jednopatrová budova obrácená průčelím do anglického parku. Fasádu člení vysoké pilastry, na nichž spočívá římsa a trojúhelníkový štít. V přízemí levého, západního křídla (kde asi stávala tvrz) je otevřená arkáda. Protější křídlo, které kdysi sloužilo jako konírna a kočárovna, má jednoduchou fasádu. Po obou stranách rizalitu středního traktu jsou symetricky umístěné průjezdy. Štíty na zadních průčelích středního a levého křídla mají bohatou plastickou výzdobu. Vpředu a za parkem je anglický park.

Z kroniky obce

  •  Knihovna byla založena v roce 1924 první knihovník byl učitel Fr. Říha jmění knihovny bylo 1854 Kč, vydání 800,- Kč za knihy a 220 Kč za skříň
  • Elektrifikace obce probíhala v letech 1925—1926
  • V roce 1924 začala stavba silnice na Hořejany  - stavitel Fr. Birhanzl
  •  K Tochovicům patřila osada Kamenná
  • Hasiči byli založeni  28. Září 1888 v témže roce byl založen i ochotnický spolek
  • Sokol byl založen 3. Března 1920
  • Četnická stanice byla zřízena r. 1914
  • V červenci roku 1874 byla započata stavba železnice, dokončena byla v roce
  • v roce 1875 a slavnostně otevřena 20. Prosince téhož roku
  • Poštovní úřad byl zřízen v roce 1873
  • V roce 1928 žádala obec o navrácení titulu městys, který užívala do roku 1785
  • V roce 1925 se chová v Tochovicích 1500 hus
  • V kapli sv. Anny při cestě do Březnice se konali pobožnosti již před rokem 1780
  • Kříž u cesty vedoucí k Modřovicům dal postavit  Jakub Maršík z Tochovic, vysvěcen byl v 15. Září 1872
  • Kamenný  sloup u cesty na nádraží je z roku 1813 a jsou na něm Nejsvětější trojice svatá a dále symboly víry, naděje a lásky
  • Socha Sv. Jana Nepomuckého byla postavena v roce 1765 a ve svátek Sv. Jana se k ní konal průvod z chrámu Sv. Martina
  • Pomník padlým z I. Světové války nechal z Kozárovické žuly postavit JuDr. Bedřich Schwarzenberg
  • V roce 1933 byl postaven horní rybníček
  • Biograf byl zřízen v hostinci „U Mašků“  v roce 1942 a hrál 3—4 x týdně
  • V roce 1928 zakoupil velkostatek traktor
  • V roce 1930 se přemnožily myši, děti dostávaly za zabitou myš na panském
    10 haléřů

  • V roce 1921 bylo v Tochovicích 636 obyvatel, 108 domů katastr měl 865 ha,
    byl zde farní úřad, velkostatek, 22 rolnických usedlostí, 2 mlýny, 4 obchody,
    kamenický závod, strojník, 4 třídní škola, četnická stanice, poštovní úřad, 2 řezníci, 4 hostinští,  železnice, kolář, kovář, pekař, bednář, 3 obuvníci, 3 krejčí,, 2 truhláři, zahradník, holič, sedlář, spořitelní záložní spolek, hasičský spolek,
    podpůrný spolek bývalých vojínů a politické strany

  • První lyžař se objevil v Tochovicích v roce 1941 a byl jím Josef Kuchař

  • Ve školním roce 1913 patřily ke škole 332 dítky, a sice 171 hochů, 161 dívek

  • Největší mrazy postihly Tochovice v lednu, únoru a březnu roku 1929 po celou dobu nestoupla teplota nad –20° C, občas poklesla i pod –30°C

  • Na honu v roce 1929 bylo střeleno 413 bažantů a 100 zajíců

Obecní znak

Štít je polovičatý. Jeho hořejší část připomíná Tochovice jako staré panské sídlo. Od raného středověku do 20. století se tu vystřídala řada rodů nižší i vyšší šlechty. Z nich se pro obec a její hospodářský rozvoj stal nejvýznamnější rod orlické větve knížat ze Schwarzenbergu (od r. 1823 po současnost). Proto má být připomenut i na tochovickém znaku, a to nejstarobylejší, tak řečenou seinsheimskou částí schwarzenberského znaku,.  Tou jsou čtyři stříbrné a čtyři modré svislé pruhy, z nichž na prvém místě je pruh stříbrný. Dolní část znaku tvoří zlaté pole, na němž je k pravé straně vykračující kůň v černé barvě. Zlato je v tomto případě upomínkou na dávné rýžování tohoto kovu na území obce. Kůň naopak vyjadřuje hlavní charakteristiku Tochovic současnosti, jíž se stal chov jeho ušlechtilých plemen. Znak a prapor Tochovic navrhl Jan Čáka v srpnu 2000. Obecní symboly schválil parlament na jaře roku 2002.

Ochotnický spolek

Na historii tochovických ochotníků vzpomíná pan Václav Řehořovský........

ochoV naší uspěchané době, plné ruchu a shonu, plné nových vynálezů, počítačů a internetu, době naplněné podnikáním, obchodem vysoce kvalitní zábavou, kterou poskytuje televize, film, sport všeho druhu, je třeba se chvíli zastavit, odpočinout si od toho všeho a zamyslet se nad tím, jak žili a bavili se naši občané v nedávné minulosti.
 Naše obec v minulém století, kdy lidé neměli televizi, kino ani mobily, vynikala tím, že zde byly různé spolky, které měly význam jak společenský tak i kulturní. Jedna z hlavních činností bylo ochotnické divadlo. A tato činnost, dle „Pamětní knihy studentů tochovických“ začala takto:
 Bylo to dne 13. června 1886 na Boží hod svatodušní, kdy několik upřímných vlastenců českých sešlo se zátiší parku Tochovického. Slunéčko mile hřálo a zelená travička vábila k odpočinku. Toho využili naši vlastenci a usedli pod jedním javorem, v jehož koruně bzučely včelky. Tato posvátná “hudba“ vlévala se v duše vlastenců a vytvářela posvátnou náladu v chrámu přírody. Jeden z mladých vlastenců, student gymnázia a syn tochovického pana řídícího Jan Drůbek promluvil takto: „ Již o velikonocích jsme se shodli na tom, že budeme hrát divadlo a to hru Františka F. Vamberka – Josef Kajetán Tyl“.
 A tak to v Tochovicích začalo. Jan Drůbek student, byl hlavním organizátorem tohoto dění. Dále se zúčastnili: pan učitel J. Syblík jako režisér, Fr. Hykeš, K. Karas, E. Keller, F. Karas, E. Papež, K. Valenta a A. Řehořovský – všichni studenti gymnazia. A dále slečny: R. Hykešová, Z. Valentová, G. Pečená, E. Vošahlíková, J. Šeková, M. Šťovíčková, J. Čížková, A. Čížková, R. Škráchová a M. Benešová.
 Později přibyli i další zájemci o divadlo: E. Keller, J. Pacovský, K. Ježek, B. Průša, J. Jirsa, J. Šmejkal, E. Angelis, J. Mikš, E. Kubec a další. A pak v následujících letech až do konce 19. století byly sehrány ještě tyto hry: Prodaná láska, Jedenácté přikázání, Maloměstská tradice, Palackého třída 27, All right, Láska z inzerátu a jiné.
 Také byla uspořádána spousta kabaretů a večírků, kde bylo předvedeno hodně scének a dalších výstupů. Hrálo se v hostinci pana Jeníka, který byl na
 „Lušťově“ (dnes u Neumanů).To byly začátky ochotnického divadla v naší obci.
 Éra divadelnictví pokračovala dále i v roce 1945 – po válce, kdy všechna Tochovická mládež se opět pustila s chutí do divadelní činnosti. Prvním činem po osvobození v roce 1945 bylo zorganizování „Staročeských dožínek“, což se uskutečnilo 26. srpna 1945. Hlavními organizátory byli mladí učitelé Vladimír Zelenka a Jiří Červený a my všichni, kteří jsme byli tehdy mladí, jsme se dali s chutí do práce na poli kultury v osvobozené republice.
 Ještě téhož roku, 28. října, bylo sehráno v hostinci „U Nešvarů“ divadelní představení „Moje barva červená a bílá“. 23. prosince téhož roku byla ještě provedena vánoční besídka se zpěvy, koledami a scénkami z „Princezny Pampelišky“ od J. Kvapila

Za rok, 28. října 1946, byla sehrána divadelní hra Pavla Brázdy „Věrni se probouzejí“ také v hostinci „U Nešvarů“.
 Za dva roky na to se již hrálo v novém sále „U Kozlovských“ a byla provedena s úspěchem hra J. Veselého
 „Národ pod křížem“ a pak ještě byla opakována na Vysoké.
 V té době nejvíce hráli samí mladí lidé, kteří po válce byli plni elánu. Byli to J. Basík, M. Špala, H. Mašková, J. Soukup z Hořejan, E. Hubáčková, M. Siblík, A. Vrba, V. Řehořovský, Fr. Hubáček, M. Hajná, O. Kšanda a mnoho jiných.
 O vánocích v roce 1950 jsme sehráli hru J. Kvapila „Princezna Pampeliška“ a pak ještě jsme ji opakovali v sokolovně“Na Dole“. A přibyli další účinkující : D. Hájková, V. Prózr, J. Soukup, Vl. Čtverák, Z. Kníže a další.
 Poté nastala několik let přestávka a ochotnické divadlo znovu ožilo koncem padesátých let minulého století. Velkou zásluhu na obnovení divadla v Tochovicích měla Pavla Prózrová, která nejenže dobře a s chutí hrála, ale také se starala o vše, co s hraním souviselo.
 Začalo to hrou F.F. Vamberka
 „Palackého třída 27“. Režie se ujal J. Čížek, obchodník z Tochovic. A následovaly další hry. Nejslavnější a také nejnákladnější byla Jiráskova „Lucerna“. Tato krásná hra byla snem tochovických ochotníků již dávno. Na jejím uskutečnění se podíleli mladí talentovaní ochotníci – V. Rachová provdaná Hrubá, M. Klouda, K. Havránek, M. Suchopárová a další občané, kteří si také s chutí zahráli – K. Karas, J. Vaník, O. Kliment ...
 Na „Lucernu“ jsme si troufli, až když jsme předtím sehráli již mnoho jiných divadelních kusů. Byly to hry Goldoniho „Neotesanci“,“Brumlla starý bručoun“, Jiráskova „Vojnarka“, Klicperova “Potopa světa“, Tylova „Paličova dcera“.
 V těchto hrách se objevili další účinkující, ochotní s nadšením hrát divadlo –Vl. Suchopár, Sláva Švarc, J. Folta, A. Šimková, E. Puchmajerová a také tehdy ještě děti Marie a Marta Karasovi, Anička Vaníková, Vláďa Vrba a jiní.
 Na přípravě jeviště a stavbě kulis se nejvíce podílel Míla Klouda, jenž také velmi dobře a rád hrál i se svou manželkou Jarkou, roz. Větrovskou.
 Většinu těchto ochotnických divadelních představení jsem režíroval já. Mám na to velmi hezké vzpomínky, které mě provázejí až do stáří. Se všemi účinkujícími jsme byli dobří kamarádi a budu na ně rád vzpomínat až do konce života.

Fotogalerii najdete zde....