Rybářský spolek

Aktuálně:

Výborová schůze 26. 1. 2024

• Do 31. 1. 2024 se na OÚ odevzdávají povolenky 2023
• Brigáda rybářská stodola - Pančák sobota 24.2.2024 od 8:00 hodin
• Od středy 13. 3. 2024 zahajuje ve Sportovní klubovně Rybářský kroužek
• V sobotu 23. 3 od 14:00 brigáda na Džbánku a poté výroční schůze
• Zahájení 2024 v sobotu 4.5 kroužek neděle 5.5
• Ceny pronájmu Džbánku 2024 cizí 2.000,- Kč rybáři 1.000,- Kč
• Brigádnické hodiny 2024 - 20 hodin (10 hodin lze zaplatit 200 Kč/hod), do Zahájení je třeba mít 10 hodin zbylé hodiny do 30 listopadu. Brigády je možné odpracovat i individuálně po dohodě s předsedou spolku.
• Členové nad 70 let mají brigády dobrovolné
• Členský příspěvek 2024 je 500,- Kč
• Krmení rybníky:
  Dolní rybník - Vítězslav Šimůnek, Ladislav Šimůnek
  Pančák - Radek Walter, Pavel Jiránek
  Hořejany - Miroslav Jirkal, Lukáš Harant
• Horní - Lukáš Šedivý, Pavel Šedivý
• Jednorázové jednodenní víkendové povolenky 500,- Kč (možnost si ponechat jednoho kapra nebo amura nebo dva siveny)
• Parkování na Džbánku pouze na parkovišti zákaz zajíždět do lesa a na louku
• Siveni (pstruzi) se po zahájení chytají neomezeně
• V neděli 5.5.2024 se chytá až po dětských závodech cca. 14:00 hodina
• Na Memoriál se nebudou navážet siveni (pstruzi)
• Za výlovy budou brigádnické hodiny, rybáři kteří budou v lovišti pak dvojnásobek

Brigády:
20.4 železný šrot, 29.4 stavba čarodějnic Džbánek a 3.5 příprava Zahájení na Džbánku
Brigády je možné odpracovat i individuálně po dohodě s předsedou spolku

Z historie:

Spolek vznikl v roce 1959 jako Zájmový rybářský kroužek. Členové opravili rybníček u hřiště (dnešní Horní rybník) a začali budovat Dolní rybník. Oba rybníky byly opraveny v roce 2006. V roce 1971 spolek vybudova v "Podrejží" na Lazském potoce - rybník "Džbánek", později zde byla postavena stará rybářská bouda, která dnes slouží jako sklad. Na jaře 2010 ji nahradila chata "Džbánek", která dnes slouží i jako centrum kulturních a společenských akcí. V minulost pořádal spolek Rybářské taneční zábavy s pečením ryb.
Dnes má spolek 32 členů a 8 dětí je v Rybářském kroužku. Od obce má pronajaty tři rybníky a od soukromých vlastníku dva. Ve správě má i tři jezy na povodí Lázského potoka včetně haltýře. 

Na začátky rybářského spolku vzpomínal v Tochovickém "Zpravodaji" pan Václav Prózr

V prvopočátcích nenajdeme žádné dochované písemné záznamy. Budeme proto pouze čerpat ze vzpomínek pamětníků časů minulých i když neúprosný čas žití je odvál do věčňosti. Již se nikdy nedozvíme co by nám k tomu řekli Bohouš Šíma, Láda Červášků, Pepík Vašků, Toník Duchoňů, Vlastík Rachů i další nejmenování.
 V dalším našem vyprávění se budeme setkávat s dalšími pokračovateli až do dnů dnešních. Vystřídalo se jich mnoho, mnoho těch kteří propadli plně lásce k rybaření i pro kamarádství, které se prolíná celou tou 60-ti letou historií spolku.
 Tento úvod o spolku rybářů je poznamenán i melancholií, ale i ta mezi dobrou partu i kamarádství patří.
 Počátky naší rybářské organizace sahají do poválečných let 1945 – 50. V této době se parta kolem Bohouše Šímů dávala dohromady a v roce 1950 se ustálila na bratrech Červášků – Františka, Ládi a nejmladšího člena Vaška, Vlastíka Rachů, Pepíka Vašků a Toníka Duchoňů. Postupem doby narůstala členská základna o další zájemce, někteří jen na čas, ale většina zůstala věrna rybářskému spolku až do posledních dnů svého života.

Zmínil jsem se o počátcích budování vodních nádrží. Vodní nádrže na Lazském potoku byl hlavním a jak se později ukázalo trvalým zájmem všech členů. Než se započalo s budováním nádrží, provozovalo se rybaření na zmíněném potoce, kde byla řada tůní. Z nejznámějších tůní – Kamenské jamky, Švarců tůň a tůně po obou stranách mostu na silnici Tochovice – Lazsko. Zde se dal lovit převážně jen okoun, někde lín a kapr. To všechno bylo pro tochovické rybáře málo a tak se stále debatovalo v podvečerech při pivě, jak mít i vlastní rybník. Tak se zrodila myšlenka a padlo rozhodnutí, obnovit v minulosti několikrát povodní zničený rybníček u fotbalového hřiště. Od nápadu nebylo daleko k činům a tak zanedlouho byla původní hráz opravena a rybníček byl na světě. To se psal rok
 1952 – 53. 

V zatím posledním příspěvku skočil pan Václav Prózr do současnosti..........

.V dnešním příspěvku přeskočím řadu let v životě rybářského spolku. K tomuto kroku mě přivedlo extrémní počasí, které postihlo Lazský potok a jeho vybudované nádrže.
Lazský potok nemá příliš rozsáhlé povodí a proto je plně závislý na rovnoměrných vodních srážkách během celého roku. I přes toto nevelké povodí, dokáže jarní tání či silné letní deště z tohoto malého potůčku udělat v několika hodinách ničivý živel. Tento jev se v posledních padesáti letech opakoval několikrát. Nejničivěji do vybudovaných nádrží zasáhla loňská stoletá voda, která prakticky zničila jak rybník u hřiště, tak i spodní rybník. Voda poničila hráze a odnesla i veškerou rybí násadu.
Rok po ničivých povodních přichází další pohroma v podobě extrémně nízkých vodních srážek. Tak velké sucho jaké je letošního roku je pro veškerý život ve vodách krutější než povodeň. Vedle ryb jsou nejvíce postiženi rak říční a škeble potoční, které se v posledních létech začali v našich vodách slibně rozšiřovat, což byl jistě neklamný důkaz o stále se zlepšující čistotě vody. Nyní to jsou nenahraditelné škody a bude se muset prakticky začít znovu od nuly.
Členové rybářského spolku to však nevzdávají. Všichni pevně věří, že se jim za pomoci Obecního úřadu Tochovice, podaří obnovit celý systém nádrží a tůní na Lazském potoce a že se jim podaří navrátit do vody vedle ryb i zničené druhy živočichů.